Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

lucik*: Děkuju, snad to zmizí. Teď se fakt moc snažim. Zhluboka dýcham, večer relaxuju. Dneska je mi líp. To je teda síla, že Tě to postihlo v těhotenství, to jsem ještě neslyšela! Já se právě děsím toho, že pokud jednou budu mít dítě, tak aby se mi to nevrátilo... třeba v šestinedělí, když jsou ty hormony takový poblázněný... Ale na tohle nesmím vůbec myslet. Prostě se z toho dostanem a je to!