Úzkostně depresivní porucha

Úzkost je pěknej prevít a doprovází spoustu dalších psychických problémů. I samostatně  dokáže být ale dost nesnesitelná. Je fakt, že dost lidí si za tuhle "obludu", která se jim vetře do života může samo. Ani já nejsem vyjímka. Samozdřejmě, že taky záleží na okolí, ve kterém se pohybujete, ale to jakým tepmem , s kým, kde a jak žijete můžete ovlivnit sami. Většinou se úzkost objeví u člověka, který žije v dlouhodobém psychickém nebo fyzickém vypětí i přes to, že cítí, že už nemůže. Taky tomu napomáhá nedostatek spánku a když se k tomu přidají i nějaké ty problémy ve vztazích, jsou to ty nejlepší podmínky pro to, aby se u vás úzkost zabydlela.

A jak to vypadá, když už se dostaví? Neni to u každýho stejný, ale některé znaky jsou společné téměř všem. Nejdřív jenom špatně spíte, pak nemůžete spát vůbec, neustále máte z něčeho strach(aniž byste měli důvod se bát), do hlavy se vám tlačí myšlenky, které nechcete, ale nedokážete je zastavit, vadí vám, ale nejde je ignorovat, ať se snažíte sebevíc, být chvilku v klidu je pro vás prakticky nemožné a někdy může úzkost vyrůst až do návalů nevysvětlitelné paniky. No zkrátka je to hnus.

Ano, dá se to léčit, existují na to léky, které vám může předepsat psychiatr. Pokud ale spoléháte jenom na ně, tak se toho asi hned tak nezbavíte, pokud se toho tedy vůbec někdy zbavíte. Kromě braní léků je dobré najít vhodnou formu terapie a najít si nějakou činnost, při které se odreagujete. Dokonce i odpočívat se dá naučit, existují různá uvolňující a relaxační cvičení, která tomu napomáhají, je ale třeba naučit se je pod vedením odborníka. Možná je i spousta dalších způsobů, které proti úzkosti pomáhají, já uvádím jenom ty, které znám a vím, že fungují.

A proč tohle všechno vlastně píšu? ˇuzkost je totiž problém, kterým trpí čím dál tím víc lidí. Je to tím, že se přepínají, ať už doma nebo v práci, zkrátka se snaží zvládnout víc než kolik dokážou. Proč? Pro peníze, pro lásku, protože takový prostě jsou,.... Tenhle článek má být takovým malým varováním pro všechny, kdo se snaží ne na 100, ale na mnohem víc procent. Tohle může potkat opravdu každýho.Nenechte na sebe klást příliš vysoké nároky a nesnažte se dosáhnout maxima za každou cenu. Úzkost se většinou nechce u člověka stavět jen na chvíli a bojovat s ní je někdy dost těžký.

A těm, co touhle hnusnou poruchou trpí chci vzkázat, ať to nevzdávají a bojujou. Sice to trvá dýl, ale dá se to porazit. Teď už tomu věřím. Po tom, co jsem se asi tak před půl rokem rozhodla do toho opřít a úzkosti se zbavit můžu dneska konečně říct, že už je mi mnohem líp. Léky sice pořád ještě beru a vím, že nemám úplně vyhráno, ale teď už to nevzdám.Nejen kvůli sobě.