sestratvojenejmilejší: Parůžky už drahnou dobu leží u nás na okně. Tatínkovi Daníka jsem je tuhle chtěla vrátit...a prý,že si je klidně můžem nechat...PRO ŠTĚSTÍ,ABY BYLO JASNO!
marinka: Ano, na okně.A nechtěl si tím nic naznačovat, viď?*s tázavým pohledem poklepávý prsty na stůl*.
marinka: A tak to jo, už neklepu, stejně v tom šupleti ve stole už žádný skřeti nebydlej takže nikdo neotevře.
sikorkaalena: Ale zase neví,kde má sázecí! kolík. Máme to v rodině.
(a mimochodem parůžky jsem objevila náhodou, právě když jsem hledala ten sázecí kolík).
marinka: No jo. A taky nejim, nepiju, neuklízim, nechodim ven,...
Ba ne, dělám si srandu, zas tak tragický to neni,jenže vždycky , když mě chytne "psavá" tak se u toho zdržim dost dlouho, a pak se zapovídám a najednou je po půlnoci....
Inu, snad máš silnější vůli a umíš si líp poručit než já.
sestratvojenejmilejší: Teď jsem dosázela kytky(mrkev pěstuji v supermarketu
). Krásně se mi s parůžkem dělaly díry do země. Nenašla jsem sázecí kolík no
.
marinka: No ty seš kolík, volíku.Ale tak hlavně, že parůžky našli někde uplatnění.Mimochodem, za chvilku naházim fotky Karlíka a Míši na papričku tak kdyžtak jukni.
sestratvojenejmilejší: Máš napsat...ty seš volík,paroh není kolík.
Už jsem jukla a zatím nic nevidím.
marinka: Tak tedy dobrá: Ty seš kolík, paroh neni volík...jejej, jsem to nějak pomotala.No nic, radši už mlčím:-X.