Parůžky

Ty děti mě zničej, no fakt. Nevim jestli už jsem tu o tom nepsala, ale myslim, že ne(aspoň si to nevybavuju).

Tak tedy, Anči kamarád Daník si před nedávnem k nám přinesl trofej.

"Hele teto, co mám.Parohy!!", musela jsem se zakousnout do rtu, abych se nezačala smát a pak jsem mu "trofej" pochválila.

Jenže Dáda to dorazil."

"Ty jsou tátovo", Tak tohle už jsem prostě nevydržela.

Jak já miluju tu dětskou neznalost. Chudák malej nevěděl čemu se směju, snad se spokojil s výmluvou, že jsem si vzpoměla na něco vtipnýho, i když...moc to tak nevypadalo.

Tak, to máte pro pobavení a přes víkend články nepíšu. Chci se zas pořádně vyspat a to při tom blogování poslední dobou nějak nejde.