Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.
Článek Majitel
Komentáře k článku: Majitel
imperatrice: Něco podobnýho si pamatuju jako bolest svýho dětství. Vadilo mi půjčovat, chorobně jsem se o svoje věci bála. Ale dost dlouho, nejen ve 3 letech! Dozvuky ještě v 18 letech...
marinka: Nestraš! Jo, o kyblík se taky bojí trochu přehnaně. No, snad z těhdle sklonů vyroste(bude vyrosten)!
Jo napadá mě, jsem někde slyšela nebo četla, nevim zkrátka jsem postřehla zmínku, že někteří lidé mají sklony brát věci jako něco živýho a mají k tomu pak silnější citovou vazbu-hned tak něco nepůjčí, nevyhodí a tak! Asi budu muset šlojmíkovi nějak vysvětlit(zatím vážně netušim jak), že kyblík je věc nahraditelná a že se o něj bát fakt nemusí-aspoň né tolik
.
lentilka®sdeluje.cz: Batolečna půjčuje celkem ochotně, ale očekává, že na oplátku bude (cokoli) půjčeno jí. "Pucis!!" - a opravdu to neříká jako otázku. 
orchidejka: 
Děti jsou v tomhle skvělý, řeknou co si myslí a nazdar. Neví, co "by měly" a nezajímá je to. Člověk aspoň ví, na čem je.
marinka: Tohle je věc, kterou na nich miluju, stejně jako občas nenávidim. A někdy to pobaví. Zrovna nedávno, jsem se tu na něj rozčílila, na prcka, on na mě tak nevině koukal jak ječim a pak si proti mě stoupnul blíž, usmál se a zatleskal mi. Jen horko těžko jsem ještě jednou a v klidu zmákla zopakovat co po něm chci!
orchidejka: Od toho by sis měla brát lekce asertivity. Ufff, asi bych ho zabila.
Já mám výhodu, že mám většinou ty děti jenom půjčený, takže mě to jenom pobaví a pak je vrátim zpátky maminkám.
marinka: Nejroztomilejší jsou děti, které jdou vrátit!
Jo, měla jsem co dělat, abych nevystartovala. Ale už mám docela trénink, takže jsem to zvládla
.
hospodynka: No není hezké vědět, že se rozčiluješ tak skvěle, že to zaslouží potlesk?