Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

mi-lada: Kdysi jsem viděla nějaký film, nebo jsem to četla,nebo je o tom pohádka, už nevím kde to bylo, že opravdový strach máme až když máme někoho rádi. Takže strach jde ruku v ruce s láskou a jako se láska násobí, když mám lidiček v srdci přibývá (mama+táta+brácha+děti+vnoučata) tak se násobí i strach. Že potom žijeme jen ve strachu? Ne ne, žijeme hlavně v lásce, ale ten strach ji doplňuje na každém kroku. Pokusila jsem se o tom kdysi napsat ve svém příspěvku Štěstí.