Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.

iva: Jednou už mě držkující, vztekající a hádající se Starší tak vytočila, že jsem Choťovi nakázala, aby okamžitě zastavil v odstavném pruhu. Nedovolil si neuposlechnout, já vyskočila s tím, že otevřu zadní šoupačky, Starší vyrvu z auta a kopnu jí směr hluboký les... a zadní dveře ne a ne a ne otevřít. Po deseti minutách už mě přešel vztek, spíš jsem přemýšlela, co si počneme a děsila se, že s dveřma budeme muset do servisu.
V té chvíli Mladší cvakla pojistkou, o které jsem do té doby netušila, že u dveří je, a hloubavě pravila: "Nepůjde to teď líp?"