Fakt by mě zajímalo, jak mám tomu psisku vysvětlit, že je venkovní. A Míšanovi, že pes je živej a né hračka, a že ho nemůže tak moc tahat. No, zatim nechápe ani jeden. Teď Míša čubrní na Woofyho(něco na minimaxu) a vořech chrápe. V boudičce, pěkně ve sklepě. Aby né, je zatopeno, tak tam má teplo. 

Včera večer docela hodně štěkal. Chtěl dovnitř, ale "staříci"

 Jak už jsem psala včera, vlastně dneska(už bylo po půlnoci) tak od včerejška máme pejska. Opravdu si netroufám , stejně jako asi nikdo, odhadnout co je to za kombinaci kombinací ras, ale je to fuk, protože ať je to co je to, je to přátelský a moc pěkný štěňátko. Ferda mu říkáme. Nebo taky vořechu, blboune a tak podobně.

A

 Ano, dnes jsem večer uspala jednoho malýho chlapíka, míšu a zvesela mohla jít konešit a připravit k spánku dalšího. Kňučel, stejskalo se mu po mamince. Né, nebojte, žádný dítě jsem nikde neukradla ani nenašla a nerozhodla se ponechat. Ne ne, máme pejska. Tedy takový malý štěňátko. Může za to Anička, koně, babička a jeden místní "farmář". Víc napíšu jindy, teď už je moc pozdě a já

 Obraz, který se rozletěl na tisíc malých střípků. Rozbil se pod tíhou bolesti, která trvala už léta a její tíha se stále stupňovala. Těch tisíc, a možná i víc, kousků se dá už jen těžko slepit. Přesto není jiná cesta, tenhle obraz je totiž jen jeden a zcela nepostradatelný pro život.

A pak, že střepy nosí štěstí. Spíš plno práce. Práce na sobě samé. A při každém nezdaru ve slepování

 Nějak na mě dolehla taková divná nechuť psát cokoliv a o čemkoliv. Asi jsem přepsaná nebo tak něco. Připomíná mi to mé  kuřácké roky života. Už je to sice dávná minulost, ale ten piocit, kdy jsem sice nechtěla přestat, ale při pomyšlení na cígo se mi dělalo blbě, ten si pamatuju. Po několika hodinovym absťáku to tenkrát přešlo. Tak schválně, jak dlouho to asi bude trvat tady?

 Ono to funguje, no vážně. Jak jsem nedávno psala je třeba si na svojí internetovou "závislost" vymezit jen určitej čas za den a psát až když mám všechno důležitý hotovo. Ano, inspirovala jsem se komentáři. Hurá, hurá, hurá. Jsem sice pořád závislák, ale organizovanej (aspoň zatím).

 Tak jsem si dnes nakradla pár starších fotek, mých, u Sikorky. Tedy focených mnou. Tak uvidíme co s tím udělám. No, a tady ukázka, protože je podzim a lidi nemaj moc energie. Sluníčko by jí mělo dodávat, tak snad to zabere.

Tak jsme doma z nemocnice. Takovou rychlost bych tedy vážně nečekala, ale já i prcek máme radost, že už jsme doma a to v plné síle a nabiti energií. Bylo to, až na pár detailů takový fajn "welnes".

Měla jsem tam posilovnu, chování prcka před usnutím, doma usne bez chování, stačí mu pohádka, zpívání, hrací kolotoč nad postýlkou a moje přítomnost, ale v nemocnici mi prostě nutně

 Tak už jsme doma z nemocničního "bezva welnes". Podrobnějš napíšu později.