Milý Ježíšku, píšu Ti letos poněkud s předstihem, protože bych toho chtěla víc a nebude to levný a lehký zařídit. Takže, oproti loňsku vzala skromnost maličko za svý a tak bych chtěla, potřebovala strašně nutně:
nový auto, nějaký větší a zánovní, aby něco vydrželo a vešlo se tam kdeco. Ideálně s řidičem, ale, abych toho nechtěla
Tak přesně to si někteří z vás můžou myslet že jsem pokud při čtení mých článků, komentářů a všeho ostatního berou v potaz pravopis, vynechaná písmena, spisovnost a tak. No jo no, uznávam, že to neni žádná sláva, ale nejsme ve škole ani v práci , že jo? Takže na to prostě kašlu.Né, že bych jako ten pravopis nezvládala, a že bych neměla ten opravovač chyb, ale já jsem na to, abych po sobě
Teda na to, že jsem si říkala, že bych se měla srovnt a dát do klidu byl ten nedělní večer před nástupem do nemocnice docela divokej. No, vlastně nejen večer, ale skoro celej den.
Ano, opět s tím mělo co dělat batole, i když nejen, abych mu zas nekřivdila. Takže neděle vypadala asi takhle. Ráno Míšátko vstalo malinko později než obvykle, bylo něco před devátou. Důsledkem toho usnul
Mě se tam nechce
Tak tohle přednastavený neni, ale batoláček spinká a já už mam všechno , až na pár detilů, který snadno doladim, zabalený a připravený. Mě se taaaak strašně nechce, ale nedá se svítit, je uznanej za operace schopnýho, tak holt to nějak musíme zvládnout.
Já se asi nejvíc děsim toho, jak moje , někdy až malinko extrémě živé, batole bude hajat. Vždyť on normálně
Další, snad už poslední, přednastavenej článek na dobu mé zdejší nepřítomnosti, pak už budem doufám doma, se týká vztahů, tedy něčeho, co mi dávalo a často ještě dává zabrat.
Vztahový problémy, otázky a tak. To je moje. Tedy dokud se to netýká mě. Jé, jak já umim bejt chytrá a rozdávat, někdy i fungující, rady.Proč to neumim sama u sebe. Ale nechci se tady kritizovat, ne ne, dneska
Ve chvíli, kdy koníček začne zabírat až podezřele moc času, přestává být koníčkem a pozvolna a často docela nenápadně se mění v nepostradatelnou součást života. Co je tohle zas za úvahu ?
Během svýho, zatim kratičkýho, oddechu jsem si uvědomila, že tady přispívám nějak hodně, pomalu článek denně.A to jsem si ze začátku mýho psaní říkala, že budu mít blog jenom pro zpestření a občasný
Protože moje zdejší nepřítomnost bude možná trochu delší, tak aby se vám moc nestýskalo , jsem vám přednastavila článek o tom jak to vypadá, když se Márinka vydá dělat něco pro svoje zdraví (psychický i fyzický) jako třeba cvičit power jógu.
Nedávno jsem se rozhodla, že je třeba opět donutit svoje mírně ochabující tělíčko zase k nějakému zdravému pohybu, který
Na oddech od psaní je ten nejvhodnější čas. A ani nebudu švindlovat, protože ségra neni doma, tak nepolezu na počítač u nich. Ne ne, já si žádnou další závislost pěstovat nebudu. No a taky potřebuju bejt do tý nemocnice, kam jdu v pondělí (ty jo, už v pondělí, mě se ale nechce) s batolanem bejt fit a odpočatá a né nevyspalá, s kruhama pod očima a tak. Takže, citová vazba, necitová vazba, Jutřík se odevzdá tvrdohlavé babičce a to nejmíň do neděle, aspoň si od sebe odpočinem.
U Mečounka (zlomenymec.pise.cz) jsem nedávno narazila na článek zda legalizovat či nelegalizovat marihuanu. No, a proto, že jsem tvoreček občas i přemýšlivý, tak jsem se na to, tedy poté co jsem napsala koment, koukla ze všech stran.Ono to totiž zas až tak jednoduchý neni.
Takže nejdřív nevážně:Takhle by to taky třeba šlo.
Já bych to zlegalizovala všechno, když už tak už.
Já už normálně snad nebudu radši spát. Se mi teď zdají takový blbovinky, že i když vim, že jde jenom o věci promítající se z nějakého důvodu v podvědomí, tak mám pochybnost, že pokud to bude pokračovat tak si asi nezachovám ani nepatrné zbytky normálnosti.
Tak třeba na dnešek se mi zdálo o nějakym zvláštnim stvoření z moře, který žilo ve vodě a vypadalo jako želva, ale