Tak tedy jezdím. Zase. Pravda, první den, kdy jsem vezla ráno autem své dvě ratolesti, předem poučené o tom, že když maminka řídí, tak v autě nemluvíme a buď se bavíme spolu nebo koukáme z okýnka, jsem měla docela strach. Děti pochopitelně mlčení nerespektují, na což už jsem si za ten týden tak nějak zvykla,  ale aby to nebylo tak snadné, z úplného okraje města