Tak mě napadá, ono to možná vypadá, že jsem se vrátilak bývalýmu("táta" malýho). No tak to zas ne. Jsdem sice psycho, ale zas až takový ne. Tohle je trošku jiný, jenže prostě MOJE, takže rozebírat to nebudu. Zkrátim to asi na to, že je mi nakonec fajn s někym o kom bych si nikdy v životě nemyslela, že spolu budeme někdy něco mít, přesto, že jsme vždycky byli kámoši. Divný? Ne, jenom nečekaný. Proč? Nevim, ale neporučim tomu....a vlastně ani nechci.

A dost.

 Tak jsme přestěhovaný s konečnou platností. Tenhle týden jsme dali(za podpory kamarádů a spol.) s malym celej ve městě. A teď řeším školku. Mám docela dobrej tip, ale ještě se chci jít podívat jestli je to opravdu takový jak si myslim a pak, je to trošku o penězích, jenže co dneska neni?

Další dobrá zpráva. Pokud lidi ve městě nejsou přehnaně ukecaný a žádnej skutek, tak budu mít

 Když po letech potkáte někoho koho jste ani moc nečekali, tedy vlastně čekali, ale mysleli jste, že se změnil a on je pořád "stejnej". Stejnej, ale starší a trošičku dál, dost podobnej jako vy a navíc stejně zamtenej tak vážně nevíte co dělat. 

No, Osud mi na narozky nachystal dobrý překvápko a já teď nějak nevim co s tím. Nechci ublížit nikomu kolem sebe, ale ani nechci

 Tak už je mi 30. Ty jo, to byl fofr.

 Je bouřka. Venku leje a od místí knajpy se nese hlasitá, ale celkem snesitelná muzika. Míšu to naštěstí nebudí, takže nehysterčím, nerozčiluju se a nechystám se jít se vztekat. Ono k čemu to, akorát by to měli jako takový půlnoční překvápko. Něco jako přišel komik.

No nic, nechme kapelu kapelou a mejdan, nebo co to je, mejdanem. 

Dneska jsem zjistila, že mám kolem sebe

 A jen co zprovozním připojení k netu(tentokráte si za to, že nejde můžu sama) tak budu zase psát. A na nic se mě neptejte. To byl jen takovej chvilkovej zkrat(jo a Ti kdo vědí nebo tuší, tak vás prosím o mlčenlivost..).Takže jen stručně, píšu od Sikorky. U mě od dovči nic  novýho a to co bylo před tim je všechno v klídku. Takže tak. Fotky ze Šumavy budou co nevidět.......tedy aspoň doufám.

 Venku je pěkně hnusně, je to k vzteku páč pobyt s batolanem vevnitř je docela náročnej. Inu snad tu z toho do večera nebude zřícenina místo baráku.Pro jistotu ho chvílema zaqbavuji tím, že se učíme mluvit, tedy já jeho. Mluvim na něj a snažím se přimět ho ke komu nikaci. HMMMM, Hmmmm,

 Tak tady máme jaro. Je fajn, že už je venku, tedy aspoň většinou, docela hezky. Jenže  s tímhle počasím na mě dolehla nějaká potřeba pořád se nějak pohybovat, přemísťovat, zkrátka něco dělat. A jakmile jsem chvilku v klidu nějak to nezvládám a dělám blbosti. A někdy tedy pořádný.

Inu co už, budu se muset naučit tu svoji

Škoda, že to neni větší. Ale takhle mi ta fotka přišla. Inu, nevadí.

No, doba si žádá svý. Už i dvouletej prcek je před spaním zaneprázdněn

a musí vyřídit telefony. Jestlipak je tenhle hovor soukromej nebo pracovní?

 Ten posun času mě zničí. Jsem čekala, že malej bude vstávat dýl a on to nějak popletl. Vstává o hoďku dřív. Asi, že je dřív vidět nebo...co já vim..ale tak co už, se přizpůsobím, stejně mi nic jinýho nezbývá. Jen kdyby už neměl tu virózu batolecí, to je děs běs...ale dneska už se zdá, že mu je líp.