Tak jsem včera byla po dlouhý době s kamarádkou večer ve městě. Večer to od tý doby, co mám prcka bylo snad prvně. A? Kámošku jsem viděla moc ráda, pokecaly jsme o všem možnym a bylo to celkem fajn, ale město bylo poloprázdný, asi že jsou lidi na horách nebo už koncem měsíce nemají moc peněz a tak moc nikam nechoděj. Nevim, ale dost mě to překvapilo. V sobotu večer bych čekala víc života.

Tohle

Asertivita je schopnost stát si za svým názorem, aniž bysme ve svém okolí vyvolali příliš velké spory a negativní pocity.Po poslechu kazety (ano, pořád to ještě existuje) s kurzem asertivity jsem zjistila, že nejen, že pořádně nevím, co to vlastně je, ale, žepokud chci komunikovat nějak na úrovni (kromě lidí, co

Co teď? Takže rovnou k věci.Bývalý přítel má malýho rád a mě taky, jenže si neuvědomuje, že mi ublížil. Dokonce mu neni ani trapný mluvit přede mnou o těch lidech, za kterýma utíkal, když jsem ho nejvíc potřebovala.Dál se s nima stýká a to lhaní je tu taky pořád. Možná už né tolik, ale je tu.Já ho mám svým způsobem ráda, jenže, kdybych se k němu vrátila, tak by si mnou byl jistej (a i když třeba

Travička zelená bývala mým potěšením a to opravdu hodně dlouhou dobu, tak aspoň vím o čem píšu.

Né, neodsuzuju to, ale ani nejsem nějak velkej fanda téhle lehké "drogy".

Jednu věc ale nechápu, proč to prostě nezlegalizujou?Zmizela by chuť na zakázané ovoce,

Mám dvě neteře. Starší 7letou Aničku(velkou holku) a mladší 4letou Klárku.Obě je mám moc ráda.

Anička je takový naše zlato, je sní sranda, i když někdy by jí člověk nejradši přerazil, protože taky umí pěkně zlobit a trucovat. Já jí říkám Kašparando a ona mě tetíku.A Míša(můj prcek ) za ní pořád leze.

Klárka

Tenhle pocit  ve mě dneska tak trochu vyvolalo setkání s bývalým přítelem. Byla jsem s mimčem na prohlídce v nemocnici a můj bývalý přítel(jeho táta) tam byl s námi.Nežijeme spolu proto, že to zkrátka nešlo, náš vztah (i když nejen) mě dostal až na psychiatrii(viz. články Předporodní psycho a Úzkostně depresivní porucha.)Jenže já měla najednou dneska pocit viny, že když spolu nežijeme, tak

Tak mě dneska opět dost vytočil můj bývalý přítel(tatínek malýho). Nebudu se tu o tom podrobněji rozepisovat, protože tohle se děje docela často.

A le co mi vážně vadí je, že když se snažim mu vyjít vstříc, tak má hned snahu se mnou manipulovat a

Samota může být srejně tak příjemná  jako může bolet. Záleží na tom, co jí způsobilo a jestli jsme o ní stáli. Nepleťte si ale samotu s chvilkou klidu. To je o něčem úplně jiném. Sám není člověk jenom když je o samotě, sám může být i tehdy, když je obklopen lidmi. Je to takovej né zrovna moc příjemnej pocit prázdnoty a nepochopení. Jak se toho zbavit? Nejlepší je začít u sebe. Zamyslet se