Tak jsem se rozhodla, po bolestném, přebolestnám a dlouhém váhání, že si udělám od pondělí pěkně zcela nevirtuální týden, abych zjistila jak zle na tom jsem s tím závislačením a taky, abych tyhle dva světy trochu oddělila. Poslední dobou totiž všechno nějak moc prožívám.A taky už nechci zas propadat nějakejm "neskutečnostem". V jednom článku(pod heslem-pouze pro VIP) jsem o tom

 Tak když už jsme u toho přiznávání se ke kdečemu, kterýžto jev jsem zpozorovala i na jiných stránkách než těch mých, tak jsem se taky rozhodla k jednomu skandálnímu odhalení. Stejně by to jednou prasklo, takže co. Nemůžu přece věčně tvrdit, že je mi pětadvacet, zvlášť teď, kdy poněkud častější nával mých vztahovačných, vzteklých a pesimistických nálad podpořila první maličká (byť nepatrná)

 Tak  mě někdo tam nahoře, jak se tak říká, asi má hodně rád. Bylo mi , teda aspoň myslím, že bylo, odpuštěno, co jsem včera provedla. Dítě už má rýmu trochu menší, sice si pořád myslí, že z něj bude striptér, ale už to tolik nepřehání, no a sněhu dnes napadlo trochu víc. I ven jsme se dostali.Akorát s těma sněhuldama to nebude jen tak, protože jsme sebou vzali ořecha

 To byl zase dneska den. Tedy vlastně už včera.Pěkně na prd. no vlastně na několik prdů. A to pěkně hned od rána. Malej by sice ještě možná spal dýl, ale vzbudili nás popeláři. Abyste tomu rozuměli, tady u nás jezdí popeláři 1x za týden , takže to není až tak obvyklý hluk, aby nás nevzbudil, no a my máme okno zrovna směrem do ulice. No nic, vstali jsme tedy. Najedli se a zjistili, že je venku

 Tak a dost, dokud si nepořídim ten novej kablík pro připojení k netu, tak je tohle poslední co píšu. Případně, podaří-li se mi připojit, a pokud bude na co, odpovím na komenty. To může člověk psát ve wordu jako pitomec(já mám teda nějakej Microsoft works, ale to neni podstatný), ale co je to platný, když se pak stejně nemůže připojit, aby to vložil. A připojí-li se jinde, je mu to houby platný,

 " Co se děje, co je Vám?"     Ani nevím kdo se ptal. Motá se mi hlava, mám pocit, že se rozletí snad na tisíc kusů pod šíleným tlakem, strašně mě bolí u srdce a chce se mi křičet. Jenže nemám sílu ze sebe vydat víc jak stručnou odpověď:

" Už to nevydržim, dejte mi něco na zklidnění".

" Ne, to nejde, dneska už ne, to by ublížilo vám oběma".

 "A vidíš to světlo támhle u tý hvězdy nahoře?"

"Né, nevidim".

Támhle, ukazuju prstem kamsi k hvězdě nahoru.

Ne, já jsem asi slepej, ale fakt ne, kouká, kouká, oči valí...

"No, to ani nemůžeš, ono tam totiž žádný neni, víš:

Se divim, že mě nezabil,! Jo, moji kamarádi to nemají vždycky lehký, zvlášť, když nja mě

 Tenhle článek je sice přednastavenej už v pátek, protože jsem se přes víkend rozhodla ignorovat noťase, ale i tak, přeju pěkný ráno při pondělku. A abych hned na začátku týdne splnila aspoň část z těch hor a dolů, co jsem kde, a nejen na píše.cz, naslibovala, tak začnu řetězákem, který má tentokráte na svědomí Furie(Furie.blbne.cz).

 To jsem si zas jednou něco "zavařila". Vždyť já si ty průšvihy, zvláště pak ty citový, dělám sama. Ty jo, teď jsem to ale neprovedla vědomě a překvapilo mě to samotnou. Ale co už, nebudu to řešit, nebudu na to myslet a ono to zmizí. A až to bude pryč, tak Vám možná povím o co, že to šlo. A možná taky ne. Sama ještě nevim o co, že to jde, takže  nechávám

 Tak a od teďka do pondělí nejmíň, nastává opět ignorace noťase. Aby si jako nemyslel, že si mě nějak snadno ochočí. Nene, pěkně vzdorovat budu.Tedy vyjma toho, že se možná vrhnu na řetězák, co má na svědomí Furie (Furie.blbne.cz). Ale i to bych viděla spíš až povýkendově. Tak teď jdu pustit malýmu Ťabíííí(teletubies) a vypínám to.