Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.
Článek Já nechci bejt dospělá, ještě ne!
Komentáře k článku: Já nechci bejt dospělá, ještě ne!
jejdatojemivec*: teda, docela ti rozumím.. naštěstí já si můžu svoje hračičky brát ven celkem legálně a nikdo se nepodivuje, když si jdu zalítat s letadlem (ikdyž - lítám v docela vylidněných oblastech) nebo pouštím plachetnici.. 
možná to máme my kluci s hračkami vymakanější
moira: Já se dopsívání vyhýbám už od patnácti let a... jaksi se mi to nedaří. Je to nespravedlivé, řakla bych, kdybych byla taková, jaká touím být - tudíž malá. Ale jelikož už jsem vyrostla, musím si to odpustit. jak jednou někdo moudrý řekl: Dětství je nemoc, z které se každý den o trochu více uzdravujeme... Až na to, že já bych to pozměnila na: Růst je nevyléčitelná nemoc, do které každý den více a více propadáme... 
opaline*: taky si občas nostalgicky zavzpomínám na ty doby, kdy mi největší starost působilo rozhodování jetsli citronovou nebo jahodovou zmrzku 
ale děj se co děj, součansost bych az to nevyměnila, užívám si svůj věk na plné perdy a taky doufám, že nikd ynezestárnu myslím si ovšem, že kdyby byl člověk mladý věčně, začala to být pak nuda, když bychom se neposouvali dál a dál... a vzpomínky, které na ty radostné doby máme, by už nemohly být tak syté a krásné a jeidnečné
sargo: Po pravdě moc nechápu, co se věčně s tím stárnutím řeší. Dospělost přeci neznamená, že si člověk nemůže hrát - ale jen to, že je schopen a ochoten nést následky za to hraní a také případné následky za to, když nic jiného než hraní nedělá Častěji než po skutečných hrách se ale lidem stýská po pocitu, který při tom měli... a ten, protože je časem značně idealizován, se už opravdu nevrátí.
Jinak na larpy a bojovky jsem začala s mečem a převlečená za nekromanta jezdit v 25, dračák hrát o chvíli později, lézt na komíny po třicítce, herní setkání na deskovky pořádáme pravidelně a i když jsem tam nejstarší, ty bys byla nejmladší Vzdávat se věcí, kterých se člověk vzdát nechce a nemusí... proč to dělat? 
jejdatojemivec*: sláva tobě.. po předchozích dvou příspěvcích jsem začínal mít takový divný pocit, ale myslím, že tohle bylo úplně přesný
.marinka: Jo jo, je fakt, že se mi asi spíš stýská po tom pocitu než po dětství.Ty jo, tak koukam, že nikdy neni na nic pozdě
.
sargo: Že jo. Ty mladý holky to balej dneska nějak rychle.
Fakt ale taky je, že nejstarší jsem byla tak v osmnácti, od té doby jenom mládnu a všechno je lepší a lepší
marinka: No, nejstarší je teď asi naše osmiletá Anča. Všechno ví, všechno zná a už má i podprsenku.
marinka: No, puberťáci se většinou nebojí ničeho a nikoho, ale maj ještě zkreslený představy o tom, co to vlastně je, tak se tomu vyhýbaj jak můžou.Narozdíl od dětí.
nena: Od dětství v sobě máš jak dítě, tak dospívajícího človíčka, tak zralého člověka i starce, záleží jen na tobě, komu dáš přednost. Hýčkej si v sobě tu malou holku, já to dělám taky a vychází to, že se ostatní dívají divně? - Co je ti po nich!Jsou dvacetiletí starci, stejně jako padesátiletí mladíci!
---
nena.pise.cz
marinka: 
.Taky si užívám všechny životní období, někdy až moc, ale někde uvnitř asi budu pořád malý dítě, s tim nic nenadělám.