Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.
Článek Vodítko na dítě
Komentáře k článku: Vodítko na dítě
adil: Něco jsem o tom taky slyšela,že to snad existuje,ale na malé dítě? Vždyť není pejsek aby se na řemínku vodilo. 
---
adil.pise.cz
sargo: A copak je dítě balík, aby se nosilo na zádech? 
Dovedu si představit, že kdybych na tom byla jako teď - tedy každé předklonění veliké au - a Jášovi, který nikdy nechtěl chodit za ruku a pomaleji než tryskem se nepohyboval, ty jeho zběsilé dva roky, že bych za něj byla hodně ráda, abychom vůbec mohli vyjít z domu... 
A u svéhlavějších dvojčat si to taky dovedu představit. Kdepak, člověk do toho nevidí a neví proč a jak. Lepší nic neodsuzovat a jenom být rád, že to sám nepotřebuju
hospodynka: Ze tří dětí mi z golfáče dvě vyskočily - Kato přímo uprostřed přechodu, Anči v přítomnosti pěti lidí kolem kočáru. Z těch směšných kšandiček, které mají dítě v golfáču zapoutat, se uměli vyvléknout odjakživa s rychlostí varietního kouzelníka. Liánu jsem připoutávala do domácího sportovního kočárku kšandičkami socialistického typu, z těch vyklouznout nešlo. Tak skočila, chvilku visela z kočáru jako parašutista a pak se na ní překlopil jako bouda.
marinka: Dneska už se těch kšírů u golfek hned tak nedostanou. Ale je fakt, že se někdy taky trochu bojim, aby se nepřevrhnul. Zatim se to naštěstí nestalo.). nA ZIMU MÁME KOČÁREK STABILNÍ, Z TOHO NEVYLEZE A SÁŇKOVAT CHODÍME NA KOPEC MIMO SILNICI(U HŘIŠTĚ).
No, ale Tvuj komentář je jasnej důkaz toho, že děti nemaj připoutávání v lásce. Navíc když si poradili zatim se všim, tak by jistě zdolaly i to "vodítko".
sargo: Dovedu si představit využití, i když v reálu jsem to viděla jen u matek, které to měly čistě z pohodlí než z nutnosti. Podpadky a kabelky dostaly přednost před pobíháním za prckem 
Vypadá to takhle:
http://www.detskyraj.cz/images/clanky/FARLIN/voditko/farlin-09_voditko_na_dite_ilu.jpg
< br>a důvod k využití je docela pěkně popsán tady:
http://www.twinventive.cz/article/proc-ksiry-tommi-guard
- u dvojčat bych nepolemizovala s ničím...
marinka: Vysoký podpatky jsou něco, z čeho mám jakousi fóbii. Nejen, že v takovejch botách neumim pořádně chodit, ale ani si na ně moc nepotrpim, takže jedině v nouzi nejvyšší (žádá-li to situace).No a kabelku(tašku, bytoh) mívám většinou pod golfama. Dík za typ, zkouknu to
.
marinka: Ještě, že nemám dvojčata. Dva takový draky jako je malej, to by bylo moc. No, tak já to tedy nebudu až tak odsuzovat, ale líbit se mi to stejně nebude a budu tajně doufat, že se bez této "pomůcky" VŽDY OBEJDEM.
sargo: Velmi mi utkvělo vyprávění jedné mé kamarádky, která má dvojčata - holčičky, velmi pohodové, ale stejně se nalítala víc jak já za neustále lítajícím Jášou... o jiné její kamarádce, která má dvojčata kluky, oba hyperaktivní. Byt-holobyt, všechny rohy zakryté nebo zaoblené, v oknech nerozbitné fólie, kluci se pohybující jako dva hopíci... velmi na mě zapůsobilo, že i v té době říkala, že byli mnohem akčnější, než Jášula. To by mě asi kleplo Já jsem tak ráda, že zklidnil! Už si raději nemyslím nic o ničem a jsem ráda, že jsem ráda. Z dvojčat mám hrůzu a za legitimní prostředek vidím cokoli, co umožní přežít do nějakého rozumnějšího věku.
marinka: Ty jo, asi jsem nepřístupná a netolerantní vůči těmhle prostředkům proto, že mám jenom jedno dítě ( i když se teda pohybuje taky jako hopík). Inu, třeba časem taky budu mít jinej názor a vemu za vděk čímkoliv(doufámale, že až tak daleko to nezajde).
sargo: Musím říci, že se potvrdilo to, co se říká - že minimálně ve školce zklidní... síla davu a tet je neúprosná Díky bohu
opaline*: 
zrovna jsme o tom napsala na blogu článek, jak jsem tenhleten typ vodítka viděla ve Španělsku. chudák děcko se z něj snažilo vysvobodit, ale už bylo trochu větší plus faktem je, že zrovna tam probíhaly bouřlivé oslavy na počest patronky města. mělo to takové popruhy, těžko se to popisuje - ale rozhodně to nebylo kolem jeho krčku
marinka: Tak to já si to přečtu. Ještě jsem to živě neviděla nikde. Faktem je, že prckové jakýkoliv připoutávání(kočárek, autosedačka, židlička,..) většinou moc rádi nemaj. No, aspoň, že to vodítko neni kolem krčku
.
mix*: To jsem si vzpomněla na jednu američanku co s dítětem zacházela opravdu jak se psem. Tahala ho za sebou, aniž by dítě chtělo, dokonce si lehlo na zem a jí to bylo jedno a pořád ho za sebou vláčela. Neskutečný, možná žes to v televizi taky viděla...
---
mix.pise.cz
marinka: No, některý lidi jsou prostě praštěný. Neviděla jsem to a radši ani nechci.Káča jedna pitomá.
Jé hele, nová ikonka?
ava*: O vodítkách pro děti jsem taky slyšela a... třeba to jednou bude normální, ale teď mi to přijde divný, jakože copak je dítě zvířátko, abychom ho uvazovali na vodítko? (Bylo to tuším na tvém blogu, kde jsem nedávno psala, že to musí být hrozný, když dítě pořád někam utíká...)
http://www.youtube.com/watch?v=ALl00KBqFIo&feature=related - fakt vtipný:-/
http://www.youtube.com/watch?v=i08XDDOI9wI - a to maj rodiče za to
---
ava.pise.cz
marinka: No, to bylo u mě, malej je divokej, ale už jsem si zvykla a taky jsem zrychlila. K těm vodítkům. No, právě, jak píše Sargo, né úplně odsoudit, ale úplně normální to asi neni. Každopádně jsem ráda, že jsme zatím nic takovýho nepotřebovali a snad ani nebudem. Přece jenom se vodítko hodí víc k pejskovi, když už to musí bejt.
lentilka®sdeluje.cz: Tak tedy - nevím, jestli je to přesně ono, ale kdysi, když byla Slečna v batolecím věku, jsem cosi takového viděla v praxi. Vypadalo to jako kšíry do kočáru, jen se ty konce držely v ruce. Ptala jsem se tehdy toho tatínka - vodiče, jak to jako funguje, moc si to pochvaloval. U Slečny bych to možná i ocenila, ona byla dlouho padací a po každém pádu následoval dlouhý, neutišitelný řev a odmítání další chůze. Což bylo na nervy zejména v případě, pokud jsme vyrazily někam bez kočáru a já ji následující dvě až tři hodiny nosila.
U Batolete mě nikdy nic takového nenapadlo, protože je úplně jiná. Zakopne, švihne s sebou, odřený ruce i kolena, prohlásí: "Au bolí." a jde dál. Odjakživa. Teď, co si rozšířila slovník, ještě křičí: "Moje!" a prchá v dál, abych se jí, náhodou, nesnažila třeba otírat ruce...
marinka: Malej řve úměrně množství obecenstva a toho jak ho litujou. čím víc, tím větší divadlo. Ale když to neni něco co fakt moc bolí, tak si jenom udělá ají a jde dál. Faktem ale je, že chůzi neodmítá nikdy. Ono je to fakt těžký, každý dítě je jiný. Ale jsem ráda, že jsem si těcdh názorů "vyslechla" víc. Závěr jsem si z toho(prozatim) udělala takovej, že doufám a budu se snažit, abysme nic takovýho nikdy nepotřebovali, ale je to každýho věc(i když dětem se to fakt asi nelíbí!).
lentilka®sdeluje.cz: Já zapomněla říct, že onen tatínek tehdy si to pochvaloval proto, že když dítko zakopne a padá, stačí tím vodítkem jeho pád zabrzdit. Ale zase na druhou stranu - pokud bychom zůstali v Praze, možná bych to na Batoli využila z důvodů bezpečnostních, protože ona když se rozběhne, má to fakt odpich a ani poslušnost není nic moc (například povel STŮJ si vyloží jako ZDRHEJ RYCHLEJI!). A jinak: podpadky jsem neměla na nohou snad devět let (od prvního těhotenství) a kabelky nenávidím, nosím batoh. Ruce prostě musím mít volné.
marinka: Kdzž vyrážíme na delší cestu taky mám radši báglík.Povel stůj asi v batoletštině znamená zdrhej, malej na to taky neslyší.