Konečně začlo to pravý léto, to na který jsme se celou tu dlouhou a tuhou zimu těšili. Na sluníčko, na koupání, na výlety , grilovačky a já nevim na co všechno ještě. Takže bysme vlastně měli bejt všichni spokojeni. Jenže je nám vedro, jsme unavení, protože to vyčerpává, z naplánovaných prací, těch soukromých, uděláme taky jenom to nejnutnější, protože je takový parno, že se to přehánět prostě

Ano, slíbila jsem překvápko a tak ho tady máte. Sice jsem původně plánovala něco úplně jinýho, ale to je fuk. Na to třeba časem taky dojde. Teď vám ale nabídnu pár obrázků z tak trochu jiné ZOO. Už tady pár fotek bylo, ale lama se na nás tehdy vyflákla a tak jsem fotila jenom to, co bylo. Vyrazili jsme ale znovu a tentokrát měli větší štěstí. Snad kromě páva, kterej sice někde v dáli hulákal, ale

 Tak si tak večer něco před půlnocí píšu článek, když najednou slyším zvuk helikoptéry. A nějak blízko. Doprčic, ona přistává někde tady. No, snad se nestalo nikomu nic hroznýho. Helikoptéra takhle v noci, která navíc přistává nevěstí nic dobrýho. Hlavně, aby se nestalo nic žádnýmu prckovi. No nestalo. Aspoň, že tak. Co se ale přihodilo taky neni nic pěknýho.

Dneska dopoledne přijela

 Tak jsem dnes po obědě byla se ségrou a prckama na procházce. Na ty napučený ksichty, co se na mě koukaly doma a bavily se jenom s malym jsem neměla náladu. Tak jsem si jí tou procházkou zpravila. No a po návratu domů už byli napučenci odpučený. No a já i malej jsme si užili odpoledne. A kam, že jsme šli? NO do kempu, máme to kousek a je tam super skluzavka,ze který moje mrně jelo asi tak

 Je jenom málo věcí, který nesnášim. Jednou z nich je buzerace, ta se mi přímo hnusí. Nemám ráda, když mi někdo kecá do toho co dělám,a říká jak to mám dělat, zvlášť, když to vím sama. Stejně tak si radši přijdu sama na to, že něco dělám blbě, než když mi to někdo radí. Já vim, rady jsou to dobře míněné, leč u mě bejvají dost k ničemu a většinou na ně někstejně nedám. A co mi vadí nejvíc je,

Tak a jde se na výlet. Šli jsme už odpoledne, protože bylo docela přijatelně, tedy aspoň to vypadalo, že bude. Cesta tam skutečně byla fajn. Zpátky už bylo ukrutný dusno a vrátili jsme se chvilku před deštěm. A na týhle první fotce je cesta od silnice k naší "ZOO".

A

Sice to ještě nějakou dobu potrvá, ale dřív nebo později se budu nejspíš muset vrátit do práce. A protože s prckem ten čas hrozně letí, tak mi to spíš bude připadat jako to dřív.No jo no, nenadělám nic, leda bych vyhrála ve sportce, to bych ale musela začít sázet-aspoň sem tam, no asi začnu. Taky bych mohla vyhrát

 Tak dneska kolem šestý mám přednastavený poslední opakující se článek a pak zas budu psát pěkně premiérovky. Chystám se na fotodokumentaci naší místní "ZOO". Nějakej chovatel si tam koupil loku, oplotil jí a chová kozy-celou rodinku, lamu a ovce se zvonečkem na krku. Možná je tam jenom něco, ale mi viděli jenom tohle,a malej byl unešenej-zvlášť, když mu kozel baštil trávu z ruky,

Jo jo, od tý doby co jsem shodila onu,v předchozím článku již zmiňovanou , větev ze stromu dolů sice uběhlo jenom pár dní, ale mě přišlo, že místo aby teda všechno šlo k lepšímu, tak jak jsem si to představovala, spíš na mě doléhá takovej zvláštní smutek a uvědomování si né zrovna hezkejch věcí, který se kdy v mym životě přihodily. Říkala jsem si, že je to s tou větví teda blbast a víc to neřešila.

Tak už tenhle článek píšu dneska podruhý. Před tim se mi nějak vymazal(pořád mám tu rozbitou přípojku k internetu, tak to trochu blbne-asi mě návštěva elektra fakt nemine).článku, které jsem přednaswtavila, a které jsou takovou shrnutou rekapitulací mého psaní, jsou pomalu u konce. Ještě bude jeden nebo dva, a tak jsem se rozhodla, že to trochu oživím něčím novým.

Tak abych začla, v současné