Asertivita je schopnost stát si za svým názorem, aniž bysme ve svém okolí vyvolali příliš velké spory a negativní pocity.Po poslechu kazety (ano, pořád to ještě existuje) s kurzem asertivity jsem zjistila, že nejen, že pořádně nevím, co to vlastně je, ale, žepokud chci komunikovat nějak na úrovni (kromě lidí, co

Co teď? Takže rovnou k věci.Bývalý přítel má malýho rád a mě taky, jenže si neuvědomuje, že mi ublížil. Dokonce mu neni ani trapný mluvit přede mnou o těch lidech, za kterýma utíkal, když jsem ho nejvíc potřebovala.Dál se s nima stýká a to lhaní je tu taky pořád. Možná už né tolik, ale je tu.Já ho mám svým způsobem ráda, jenže, kdybych se k němu vrátila, tak by si mnou byl jistej (a i když třeba

Travička zelená bývala mým potěšením a to opravdu hodně dlouhou dobu, tak aspoň vím o čem píšu.

Né, neodsuzuju to, ale ani nejsem nějak velkej fanda téhle lehké "drogy".

Jednu věc ale nechápu, proč to prostě nezlegalizujou?Zmizela by chuť na zakázané ovoce,

Mám dvě neteře. Starší 7letou Aničku(velkou holku) a mladší 4letou Klárku.Obě je mám moc ráda.

Anička je takový naše zlato, je sní sranda, i když někdy by jí člověk nejradši přerazil, protože taky umí pěkně zlobit a trucovat. Já jí říkám Kašparando a ona mě tetíku.A Míša(můj prcek ) za ní pořád leze.

Klárka

Suší se huňáč suší, voda mu kape z uší,

ba i z každé tlapky kapají mu kapky.

Né, tahle básnička neni z mojí hlavy. Ta je z knížky Pohádky o samých zvířátkách.Tahle je fakt moc pěkná.Jmenuje se Jak si medvěd pral kožich.(No, pral a sušil ho pak ještě asi 3x, ale nakonec to vyšlo a z médi byl frajer).

Tak tohle mě dneska nejen zaujalo, ale i pobavilo.Jo jo, pohádky na dobrou noc se asi hodí pro každej věk.

Je to tak, fyzická a psychická pohoda jdou ruku v ruce.Tahle cvičení mají napomáhat tomu, aby se člověk cítil díky fyzickému uvolnění dobře i psychicky.Není to sice hned, ale funguje to.Chce to ale nějakou dobu vydržet. A pokud jsou vaše psychické problémy hodně velké je vhodné cvičení kombinovat s psychoterapií.

Součástí těchto cvičení může být i autogenní trénink, který je nejen naší

Tenhle pocit  ve mě dneska tak trochu vyvolalo setkání s bývalým přítelem. Byla jsem s mimčem na prohlídce v nemocnici a můj bývalý přítel(jeho táta) tam byl s námi.Nežijeme spolu proto, že to zkrátka nešlo, náš vztah (i když nejen) mě dostal až na psychiatrii(viz. články Předporodní psycho a Úzkostně depresivní porucha.)Jenže já měla najednou dneska pocit viny, že když spolu nežijeme, tak

Milý Ježíšku! Já vím, že už jsem velká holka, a že dopisy Ti posílají děti. Samozdřejmě, že už vím, jak je to s dárky, které najdeme pod stromečkem. Neříkám, že je nedostávám ráda, já je ráda jak dávám, tak dostávám. Jenže to, co bych si přála nejvíc, tak s tím mi můžeš pomoct asi opravdu jenom ty.To se totiž koupit nedá. Já vím, že to jestli se moje přání splní nebo ne záleží do značné míry i

Snad každý člověk v něco věří. Svět je plný vyznavačů různých náboženství a všichni jsou přesvědčeni, že právě ta jejich víra je ta správná. A mají pravdu. Nejde totiž o to v co , koho anebo čemu věříte, ale o to, že věříte.

Dokonce i ateisti mají víru. Věří, že po smrti už není nic. Neberu jim to, ale nějak se mi tomu nechce věřit. Přece neni možný, aby člověk , kterej cítí, myslí, vnímá,...najednou

Tak mě dneska opět dost vytočil můj bývalý přítel(tatínek malýho). Nebudu se tu o tom podrobněji rozepisovat, protože tohle se děje docela často.

A le co mi vážně vadí je, že když se snažim mu vyjít vstříc, tak má hned snahu se mnou manipulovat a