Tedy né, že bych nečekala, žze to přijde, akorát jsem nevěděla kdy. Tak teď už je jasno. Přišel dneska ráno.....

Přinesla ho pošťačka. Má nová láska je fotoaparát(Canon Power shot sx 130is)! ....A se s ním teď jdu blíže seznámit a pak si ho užívat:-D.

Tak nejdřív ty Sikorojc holky. No, co bych tak napsala? Mají se docela dobře, Klárka už docela dobře chodí(v chodítku). Vybrala si prý nějaký strašně starý a ošklivý a čím je starší a ošklivější tím víc jí to byví:-D. Anča je stále u nás(tedy kromě včera a předvčírem, to měla teplotu a její tatínek zrovna volno, tak marodila doma), ale už jí tu máme zpátky-plnou síly a elánu(pomooooc!!!!).

Já

Díky článku na jednom z mých oblíbených blogů jsem si uvědomila, že by bylo záhodno připomenout některým svým kamarádům a kamarádkám, že byť se neozývám často a vídám je ještě méně,neb čas nedovoluje,pořád o ně stojím. I když uznávám, že poslední dobou to tak možná moc nevypadalo. A tak spztuji své černočerné svědomí.Nj, je nejvyšší čas to napravit, protože jinak mě nejspíš pošlou do........(míst kam bych nerada:-D).

Takže mám na tenhle i na příští týden naplánovaných hned několik akcí a tentokrát to neodřeknu děj se co děj(tedy pokud nebude něco s mrňousem, ale to snad nééééé.

Ptáte se co to zas je? Však vám to hned vysvětlím. To jsem si zas jednou, když jsem s Ančou hrála šachy, vzpomněla na jednoho kamaráda, se kterým jsme před pár lety trávili docela hodně času a "rozebírali" a řešili kdeco.Časem jsme byli různými vlivy(tehdejší partneři, odlišný životní styl,.......)"rozloučeni". Né, nestýská se mi, ani mi nijak zvlášť

 Tak holky už jsou v lázních, Klárka i ségra. Docela jim závidim, taky bych "lázňovala". No ale my to tu taky společnýma silama celkem zvládáme, i když uznávám, že dokonalý to neni. Je tu brajgl, kterej už ani moc neuklízim, beztak to nemá cenu,, každou chvíli ze smráďátek našich zlatejch a z toho jak hulákaj bolí šiška, ale tak zvyknu si. Co mi taky zbývá.

Sikorka a Klárka

 Tedy mě se zas jednou dějou věci, jak včera tak dnes. A nejen díky tomu že mám teď o trochu víc dětí než obvykle, i když to taky. Ne ne, jako by to nestačilo dělam jednu blbinku za druhou a do toho mě "strašej kamarádky". Ale hezky popořadě.

Včera přišla Anča ze školy domů se svým kamarádem(starým, sluhou, žákem-co já vim co byl chudák kluk zrovna včera) a že u nás budou

 No moji milí a mám to. Od zítra jsem opět matkomacechou. Tedy abyste tomu rozuměli: Ségra s Klárkou odjíždí do olázní a Anča bude u nás. A protože Anči tatínek pracuje na směny tak u nás bude Ančí přespávat. Takže budu děti mít zas dvě.(NO vlastně čtyi, když počítám i babi s dědou-snad tuhle srandu někde nečtou).

Včera

 Tak jako pěkně začal nový rok a pár dní mi bylo fajn, no jo, měla jsem se moooooc dobře, ale nějak se mi nechce a ani nemám potřebu se tady o tom rozepisovat, tak je mi dneska nějak na nic. A můžu si za to trochu sama, ale přece si nebudu vyčítat, když se naštvu. I když kdo ví, ono spolehněte se na techniku, že jo? No, já spoléhám sama na sebe a dokud se všechno nějak nevyřeší samo tak nebudu

 No jo, lhát se nemá a nechávat si pocity pro sebe asi taky ne. Jenže když mě něco vytočí, tak bych asi měla chvíli počkat než nějak reaguju. Jenže já to prostě neumim a ať dělám co dělám nejde mi se to naučit. 

Ale zas si říkám, než se dusit a přetvařovat, je lepší pěkně říct na rovinu, co si myslim, i když se mi třeba reakce nebude líbit.Protože v přetvářce jsem žila pěkně dlouho