Tak šlojmiště už je školák. Tedy vlastně předškolkáč, ale to je fuk. Zkrátka a dobře, máme zacvičovací týden. První dva dny jsem tam byla s nim a dneska už byl v centru půlku času beze mě. Frajer. Sice se na mě prej párkrát zeptal, ale nehledal mě a nebrečel. Dal se zabavit. 

Ve velkym si do dětskýho nákupního košíčku naložil vláčky, auta a tak a nějaká ta máma mu byla fuk. Zejtra

 Bylo, ale už nám poporostlo. Tady je s Ančou, když byl ještě mimi....

...a tady už se na mě xichtí. Tenhle dělá, když mu něco zakážu:

 Je 31. října a u Kamínků kolem páté hodiny ranní několikrát opakovaně po určitých časových úsecích zvoní budík. Vstává vetší chlap,chvíli běhá po bytě sem a tam a pak s "našením a plný elánu" odchází do práce.

Je 7.30 a u Kamínků opět zvoní budík, na který nikdo nereaguje. Pak ještě jednou, snažím se to opět ignorovat,

 Měnil se čas. Získali jsme hodinu k dobru. Ještě to tak vědět předem. Nečekali bysme na autobus hodinu. Jasně, nejsme takoví šmoulící, abysme tam stáli na zastávce, vzali jsme to na hřiště, pěkně kolem rybníku s kachnama, takže jsme rovnou měli odbytou i prochajdu se Šlojmíkem. A vlastně díky tomu doma nebyl ani takovej brajglík jako obvykle. Už jsme ho před

 ...a to doslova a do písmene je už nějakou dobu. A tak už jsme pár draků udělali. Tedy tenhle podzim. Ale nic není jentak...

Akce první: Borský park

Podzimní večer, někdy koncem zíří, začátkem října, bylo zrovna větrno, jsme sestavili draka. Tedy Kamínek. Já s malym byla zatim na nákupu. Drak byl parádní,fakt pěknej, dokonce to i vypadalo, že by létat

 Přijde paní učitelka do třídy a ptá se dětí, jestlipak vědí, kdo včera umřel. Přihlásí se Pepíček a povídá: "Tomáš Marný." "Jak to víš, Pepíčku? Toho pána neznám." "Když jsem šel včera kolem ložnice našich, tak tatínek zrovna povídal mamince: Tomáš marný, ten už nevstane."

 Už je to hodně starej zážitek, přímo z pekla, nebo možná z cesty tam, z ktrý jsem se pořád snažila odbočit, ale nešlo to. Stejně tam člověk  nakonec dojde. A pak buď vyletí druhou stranou anebo si ho nechaj.

Tak a pokud teď čekáte depresivní vyprávění z mýho života tak uchopte kurzor pravým tlačitkem myši a zavřete tenhle

 JJ, o odvykaání bylo již napsáno, řečeno a  zaznamenáno kdeco. Proč by ale měl každej odvykat? Třeba Šlojmiště dneska mělo první dávku navykání. Tedy první hodinu.

JJ, jde o trochu jinou navykačku. O tu, co ho má připravit do školky. Je to taková jakoby předškolka a od pondělí to má na hoďku denně, stím, že do pátku

 Tak jen stručně. Protože jsme v únoru prošvihli zápisy do školek tak teď běháme jak cvoci. Jenže prostě někam prcek chodit musí. V necelejch 3 letech mu byt ještě nesvěřim.Tenhle věk je nebezpečnej.Co kdyby tu dělal pařby, že jo?

Nj, školka se holt asi minimálně do září malinko prodraží, protože ty sátní jsou u nás beznadějně

 A je to tu zas, milý Ježíšku. A letos, letos si připrav šrajtofli, nebo spíš kreditku. Rozhodli jsme se, že si v bytě postavíme patro, aby tu bylo víc místa. No a taky, že chceme auto a bydlet v baráku. A byli jsme straaaašně, děsně moc hodní.

Nj, já vim, co si teď myslíš: Takovou tu nepěknou větu, která končíslovy na peruti.