Nedávno jsme si pořídili (teda spíš nám byl pořízen) psa. Fotky už jste viděli v předchozích článcích. Jenže mi nemáme jenom psa, máme toho víc, ale tuhle by to mohlo mrzet. Ta je asi nejstarší , tak tady je její foto:

Tohle je naše stará Mici (ještě máme Mici mladou, Ferdu

 Tak jsme se před pár minutama pohádali s mámou. Mě totiž vážně vytáčí, když mě má někdo za debila, kterej si nepamatuje co dělá a to, co před chvílí předvedla je toho jasná ukázka. Šlo o noťase. Určitě si většina z vás aspoň matně pamatuje zu reklamu na sekačky od Mauntfieldu ke kterejm byl notebook zdarma. No, neni to co do kvality žádnej extra zázrak, ale na běžný domácí užívání bohatě

Tak ségra fotila. Zas jednou, no ona fotí skoro pořád a všechno. Tentokrát děti a Ferdu(odkaz na ostatní fotky je v komentářích u předchozího článku). A tady je pár těch, který jsem si u ní na rajčeti stáhla k sobě:

Ferda utahanej dětma z celý vsi. Hodil si šlofíka. Ani se

 Fakt by mě zajímalo, jak mám tomu psisku vysvětlit, že je venkovní. A Míšanovi, že pes je živej a né hračka, a že ho nemůže tak moc tahat. No, zatim nechápe ani jeden. Teď Míša čubrní na Woofyho(něco na minimaxu) a vořech chrápe. V boudičce, pěkně ve sklepě. Aby né, je zatopeno, tak tam má teplo. 

Včera večer docela hodně štěkal. Chtěl dovnitř, ale "staříci"

 Jak už jsem psala včera, vlastně dneska(už bylo po půlnoci) tak od včerejška máme pejska. Opravdu si netroufám , stejně jako asi nikdo, odhadnout co je to za kombinaci kombinací ras, ale je to fuk, protože ať je to co je to, je to přátelský a moc pěkný štěňátko. Ferda mu říkáme. Nebo taky vořechu, blboune a tak podobně.

A

 Ano, dnes jsem večer uspala jednoho malýho chlapíka, míšu a zvesela mohla jít konešit a připravit k spánku dalšího. Kňučel, stejskalo se mu po mamince. Né, nebojte, žádný dítě jsem nikde neukradla ani nenašla a nerozhodla se ponechat. Ne ne, máme pejska. Tedy takový malý štěňátko. Může za to Anička, koně, babička a jeden místní "farmář". Víc napíšu jindy, teď už je moc pozdě a já

 Tak jsem si dnes nakradla pár starších fotek, mých, u Sikorky. Tedy focených mnou. Tak uvidíme co s tím udělám. No, a tady ukázka, protože je podzim a lidi nemaj moc energie. Sluníčko by jí mělo dodávat, tak snad to zabere.

Tak jsme doma z nemocnice. Takovou rychlost bych tedy vážně nečekala, ale já i prcek máme radost, že už jsme doma a to v plné síle a nabiti energií. Bylo to, až na pár detailů takový fajn "welnes".

Měla jsem tam posilovnu, chování prcka před usnutím, doma usne bez chování, stačí mu pohádka, zpívání, hrací kolotoč nad postýlkou a moje přítomnost, ale v nemocnici mi prostě nutně

 Tak už jsme doma z nemocničního "bezva welnes". Podrobnějš napíšu později.

 Teda na to, že jsem si říkala, že bych se měla srovnt a dát do klidu byl ten nedělní večer před nástupem do nemocnice docela divokej. No, vlastně nejen večer, ale skoro celej den.

Ano, opět s tím mělo co dělat batole, i když nejen, abych mu zas nekřivdila. Takže neděle vypadala asi takhle. Ráno Míšátko vstalo malinko později než obvykle, bylo něco před devátou. Důsledkem toho usnul