Vše nakonec dobře dopadne, není-li tomu tak, pak ještě není konec.
Článek Otázka k výchově
Komentáře k článku: Otázka k výchově
zlomenymec: Jsem pro dvě možnosti - jedna výchovná nevadá, ale je lepší, když to jde bez ní 
Ale to nelze vždy, že 
sayonara: Souhlasím se Zlomečounem. Takové zdlouhavé vysvětlování, proč není dobré se vrhat pod kola auta může být kontraproduktivní. Stejně jako hodinový dialog o rozpatlávání barviček po krásné červené sedačce.
lentilka®sdeluje.cz: Když máš jedno, lze dlouze rozebírat, řešit, vést akademické diskuse. Od dvou dál by ses zbláznila. 
hospodynka: Jedna na zadek v pravou chvíli je lepší než sáhodlouhý výchovný proslov.
newold®blbne.cz: Je to asi dva roky, kdy spolu mé, již dospělé, děti řešily, jestli byly vůbec kdy bity. Shodly se na tom, že nebyly. A co si pamatuju, nevedly se u nás nikdy ani žádné sáhodlouhé výchovné projevy. Přesto nekradly, nefetovaly, nelhaly.
Děti jsou malí lidé, kteří se musí teprve všemu naučit. A učí se to tím, že pozorují svět, své rodiče a vše napodobují, opičí se.
Nikdy jsme s manželem nerozpatlávali barvičky po krásné červené sedačce, proto to asi díky Matrixu nenapadlo ani naše děti. Nevím... Ani na takové lumpárny neměly čas, neb jsme se jim věnovali, hráli jsme si s nimi, jezdili po výletech, četli jim knížky, než se to naučily ony.
Jedna výchovná je opravdu lepší než deset doktorů. 
Ale.
Je opravdu výchovná? Není ono "výchovná" spíš jen naším selháním?
Vidím to u své nejmladší sestry. Dělá na tři směny a když přijde domů, tak než by se věnovala dětem, dřepne si k počítači a hodiny zahlcuje fb nesmyslným sdílením rádoby moudrých hlášek, kterými se beztak řídit nikdy nebude, protože dřepět u počítače je snazší než žít. Na děti ječí a k výchovné ráně nemá nikdy daleko.
...
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. 
Jen si zkrátka myslím, že tohle téma není zdaleka tak černobílé, jak je tu nastíněno.
lentilka®sdeluje.cz: Děti se učí opičením se, ale také zkoušejí, kde jsou hranice. Nikdy jsem nečmárala po zdech. Slečna taky ne. Od Batolečny mám zečmáraný celý barák… 
Jedna výchovná přes ruce ve chvíli, kdy ji načapu s tužkou na zdi je lepší, než vysvětlování, proč to nemá dělat.
newold®blbne.cz: Evidentně není, když máš i přesto zečmáraný celý barák. 
Kdyby ano, měla bys přece počmáranou jen jednu zeď. Víckrát by se to nestalo, kdyby to fungovalo.
Možná by stačilo, kdybys jí dala papír. Nééé, teď to samozřejmě záměrně zlehčuju.
Ostatně, kde měla Batolečna v oněch chvílích rodiče?
...
Je určitě nutné dívat se na každý případ zvlášť, nelze je házet do jednoho pytle. Proto trvám na tom, že je otázka "Bít či nebít?" nepřesná.
Spoustě dětských průšvihů, za které děti nespravedlivě propleskneme, jsme mohli včas zabránit. My. Rodiče, prarodiče.
lentilka®sdeluje.cz: Kde měla Batolečna v tu chvíli rodiče? Tatínka v léčebně, maminka skládala uhlí/čistila kotel/dělala cokoli jiného, ale na všechno byla sama...
Já zapomněla říct - tohle je historka tři roky stará. A ano - tři roky jsem doma nemalovala.
hospodynka: Pomohla by ta velká role papíru z Ikei? Že by jako měla určené místo, kde čmárat může.
lentilka®sdeluje.cz: 
Neřekla jsem, jak stará ta historka je. A že už to nedělá.
marinka: Ono je každý dítě jiný. Batolečna si zase asi neřadí a nepočítá kelímky tak, aby měla splněný denní pitný režim(nekecám, zrovna jsme tam byli, když se slečna zabývala touto činností-už je to nějakej pátek). Menší má holt asi tvořivějšího a odvážnějšího ducha a starší zase vlohy pro perfekcionismus(po kom to jen může mít?).
zlomenymec: Když jsem byl malej, tak mě jeden takovej výchovnej výprask změnil z rozmazelnýho spratka na hotovýho andílka, takže já bych to zase tak moc nezavrhoval Vysvětlování je fajn, ale rodič přecejen musí mít nějakou autoritu (třebaže ne založenou čistě na mlácení, to dá rozum).
Jak říká Lentilka, děcko zkoumá hranice, kam až může zajít a co se stane, když je poruší.
Říká člověk, který děti nemá
marinka: Proč se mi teď jen vybavila věta z Tvýho blogu(nebo nějakýho taktéž Tvýho komentu): "Když jsem byl malý, býval jsem namyšlený, dnes již nemám chybu!".
marinka: Já vím, že jsem psala, že to nebudu komentovat, ale máš recht, není to tak jednoduché. Proto právě chci ty názory, pak se(za čas-možná) rozepíšu víc.
hospodynka: Když měl Kato něco přes dva roky, seskočil při přecházení silnice z kočárku (měl jakousi vztekotrucovací náladu, jak malé děti občas mívají). Začala jsem chytat děcko, rozsypaly se mi tašky, kočár se začal převracet...seřezala jsem ho před znechucenými zraky kolemjdoucích jen co jsme cestu přešli. Nikdy potom to už neudělal.
lentilka®sdeluje.cz: Příšerky měly kšíry. Utažené na max. Seskakování z kočáru zkoušely obě, ale bezúspěšně. Ono viset pár centimetrů pod postranicí kočárku to pravé uspokojení nepřináší. A matka si v pohodě přejde, stresová situace nestane, což Příšerku nebaví...
marinka: Takže si to shrneme: (Zdejší) většina je toho názoru, že jedna výchovná nevadí. Citlivější jedinec(sorry Meči-ani jako Badass to neschováš) nezapomněli dodat, že lepší, když to jde bez.Vlastně bych to tak nějak viděla taky.... Jenže jsme jenom lidi a nervy máme jen jedny. Někdo pevnější, někdo slabší, takže úplně bez to jde asi jen výmečně: Při opravdu hodných a vzorných dětech(né, že bych už takové viděla, ale netvrdím, že nejsou) anebo při neskutečně trpělivých a časově né až tak vytížených rodičích(nutná kombinace obojího). Pravdou je, že ta výchovná bývá(né vždy, ale stane se) občas výchovné selhání(když to není příliš často, ale spíš výmečně, nemělo by to dítě nějak extrémně poznamenat). Důležitý ale je, což už je spíš můj názor, že když už dostane, mělo by naprostp jasně chápat, za co, že to vlastně bylo a netrestala bych takhle pokud to provede poprvý.
Jo já vim, když je prcek celej den protivnej, vzteká se, vám je do toho blbě a dítě pak ještě vyvede nějakou blbost, je sice krásný, že jste odhodláni řídit se poučkama o "nenásilné" výchově(při lepších podmínkách to i zvládáte) ale.....
Takže asi tak. Chtěla jsem to původně rozebrat jako článek, ale nemám na to moc času a řekla bych, že naše komenty bohatě stačí.
Ještě dodám, že New-old má pravdu v tom, že to není tak jednoduché(co dítě to povaha) a že otázka je položena trochu, ehm, blbě. ...Tak trochu schválně a trochu proto, že mě lepší varianta otázky nenapadla. Takže tak.
kerria: Bývala jsem zásadně proti. Pak jsem zjistila, že občas jedna výchovná je účinnější než cokoliv jiného. Ale nesmí se to přehánět a měl by pro ni být sakra dobrý důvod.
marinka: Asi tak nějak. ...Taky jsem bývala ZÁSADNĚ proti. Dnes už vím, že někdy(u nás to už naštěstí není moc často, ale stane se) objeví situace, kdy to prostě jinak ASI nejde. Pořád jsem ale toho názoru, že lepší, když to jde bez!!!A že i když je to někdy dost o nervy, tak to vysvětlování taky zabere( a ještě pak poučuje ostatní, že to a to se nesmí!!!!).
cukrenka®svetu.cz:
Já jednou jako malá přecházela cestu s mamkou a babičkou, ale nějak jsem si "nevšimla" auta. Jedna z nich mě včas "stáhla" ještě než se cokoliv stihlo stát, ale babička byla v takovejch nervech, že mi prostě jednu flákla. No cítila jsem se hlavně ukřivděně, protože vážně nebylo mým záměrem nechat se zabít. Jestli to nějak ovlivnilo moje koukání se když jsem šla přes cestu? Pak už se nic takového nestalo, takže ta "jedna výchovná" asi pomáhá.
Pátrám v paměti a tak nějak si skládám ze vzpomínek pocit, že mě osobně asi vychovávalo spíš to, když mi naši nějakým ne-fyzickým způsobem dali najevo, že jsem to přepískla, bavili se se mnou naštvaným tónem nebo vůbec a tak. Dávali tak najevo, že jsem je zklamala a to mi ubližovalo mnohem víc než facka, a zároveň mě nutilo danou situaci neopakovat. Při fackách jsem se cítila naštvaně a ukřivděně, a chtěla jsem se mstít.
marinka: Při fackách jsem se cítila naštvaně a ukřivděně, a chtěla jsem se mstít.
Tak tenhle pocit znám. No u mě to bylo spíš trucování než pomsty, ale taky nic moc výsledek.
Ale vidím, že sem tam "výchovná" Tě taky nijak extra zvlášť nepoznamenala. ...Ono když to není ob den, ale opravdu v nějakej kritickej situaci a vyjímečně, tak to možná je i ku prospěchu, protože to dítě si spíš uvědomí, že něco neni úplně dobře. Když to tak ale má v jednom kuse, tak se pak neni ani moc co divit, že si z toho nic nedělá....Řekla bych(s jistotou na tohle téma asi fakt nejde napsat nic, protože jak už jsem několikrát psala mkaždej člověk(tedy i malej) je jinej.