Možná už někteří z vás tuší o čem tenhle článek a Ano, o tom jak se můj bývalý přítel dokáže i po takové době, co jsme se rozešli, tvářit tak ublíženě a zničeně, že by tím dokázal zkazit náladu i lidem vracejícím se z výstupu klauna.

A ty jeho nenápadný poznámky, který ve mě maj vyvolat myslim žárlivost. No, spíš vyvolávaj trochu lítost. Je to marná snaha.

 Už jsem tu hodně psala o Anče, ségry malej dračici. Ale Sikorka má děti dvě, takže já dvě neteře. Tak aby to tý druhý nebylo líto, jakože by ,mohlo, oni na sebe totiž docela žárlí,tak dnes tedy Klárka.

Nejmladší Sikorce jsou čtyři roky, vlastně skoro pět, kdo to ale neví a nezná jí, tak by si myslel, že je to normální, tak rok a půl až dvouletý dítě.Normální? Co je vlastně normální?To

Zatímco dospělým se často zasteskne po dobách kdy byli ještě děti, naše ratolesti si leckdy nepřejí nic jiného než být už konečně dospěláky.Nedávno mi to předvedla Anča(8)-neteř.

S oblečením, ve kterém se u nás promenádovala by mohla lehce konkurovat těm paním, co občas postávají u dálnice na Domažlicku (a auta tam rozhodně jako brigošku nesčítaj).No posuďte sami. Fotku bohužel nemám, ale

 Tak se ze mě pomalu ale jistě stává internetový závislák.No, nejenom internetovej, solitaire  je v softwaru a dřepim u něj taky často do noci. Asi bych s tím měla něco dělat, abych nakonec nezjistila, že ta vyhublá, bílá a nevyspaná stoletá kostra ťukající svými pahýly do klávesnice jsem já. No, vzhledem k tomu, že jsem si toho všimla celkem zavčasu, tedy aspoň doufám, tak to snad dopadne

 Když se nevede jedna věc, tak se většinou nevede nic. Malej je nastydlej a ukňouranej a já unavená, je mi ho líto, ale vim, že takovej bude dokud se mu neuleví. Do toho mě zas začal bolet zub a včera mi bylo fakt parádně blbě. Trochu jsem se z toho vyspala, ale pořád to neni ono. Potřebovala bych procházku na vzduchu, jenže prší a prší a prší. Taky mi opět blbne připojení k internetu(to bude

 Díky dnešnímu pochmurnému počasí mám chvilku čas na klídek. Michalátko totiž to šero zmohlo natolik, že v 9 usnulo. To v tom spaní zas budeme mít bordýlek. NO, nedá se nic dělat, budit ho nebudu, byl by nevrlej. A já jsem ráda, že si od těch jeho artistických kousků chvíli oddechnu. Jen na ukázku něco z dneška mezi 7 a 8 hodinou ranní:

 Jakoby nestačilo, že měla nedávno nabouranou hlavu máma, ne ne frajer se musí opičit. Včeara , když jsem se vrátila domů z města, kde jsem nakupovala dárky k svátkům(velká část příbuzenstva má svátek přes léto a slaví to hromadně) sedělo dítě ve vaně se zalepeným čelem. "Upaď", hlásil mi. No jo, byl na hřišti s tetou a jako vždy lítal jako drak. A aby toho nebylo málo, tak dneska

 Dobře, já vím, že sebeprosazení, zvídavost i šikovnost se pro život hodí a je fajn, když tohle všechno člověk má. Když to ale v dost velké míře ukazuje už ve druhé polovině svého teprve druhého roku života, tak je to docela síla a maminka má co dělat, aby to zvládala.No, ale  dneska jsme mělo díky mému batolátku co dělat víc lidí než jenom maminka. A i na něj toho nakonec bylo moc. Ale

 ....naštval, samozřejmě. Jsem napsala dlouhý pokračování o tom jak jsme jeli na fesťák a zpátky, fakt jsem si dala záležet a co se nestane, kliknu na zveřejnit pod tímto datem, tak je stránka najednou nedostupná. No jo, vypad kablík, nic naplat budu už holt opravdu muset koupit novej. A pro jistotu teď budu nějakou dobu trucovat a psát jenom krátký články. Tam mi tolik nevadí, když se smažou. No a to pokračování a zbytek pro jistotu až s novym kablíkem. Přece se nebude rozčilovat nad tim, že jsem něco psala jenom proto, aby se to smazalo.To teda ne. Takhle by to nešlo.

 Dneska ráno , bylo po dešti, jsme vyrazili na procházku. Venku bylo moc příjemně, a tak by byla škoda zůstávat doma. Ano, vzala jsem si sebou foťák. Nějak mě to s ním začalo bavit, tak jsem sama zvědavá jak dlouho mi to vydrží.Pokud si ale pamatuju, tak jsem ráno slíbila šneka a motýla (bude toho  víc)tak tady to je: