Tak jsem tuhle našla pod autem vlasy. To  když jsem vezla  ratolesti babičce na hlídání. Takové dlouhé šedočerné byly -ty vlasy, děti mají barvy různé, podle toho, kde zrovna prolítly a tak). Auto už tedy řvalo delší dobu, ale...dopr...čic, přece nejsem slepá, a že jsem právě někoho přejela bych si fakt všimla (nebo ne?). Jenže šok je šok....přece

Ještě jednou mi vleze do cesty chodec mimo přechod(co vleze, vběhne), ještě jednou přede mnou pojedou cyklisti do kopce a do zatáčky vedle sebe a zařaděj se až při třetím a to dost důrazném zatroubení, ještě jednou mi vjede auto do silnice z vedlejší, že to taktak ubrzdim a........uuuuaa*vzeklývýraz

....a taky pruhem za pruhem, což je o nervy. Ono, né, že bych se v nich nevyznala, ale je to náročné, když:

-to ještě nemáte zažité (prý je to otázka zvyku a tzv. "vyježdění se", ehm, ech, ale no tak jo, třeba to tak bude:-)

-v městské džunli kde se po ránu množej pitomci, co

...mým oplíkem. Řekla bych, že každým dnem trochu získávám na jistotě, když tedy nepočítám, že bych jela víc do centra města. Na to zatím odvahu nemám.

Minulý týden jsem měla možnost zajezdit

Tak tedy jezdím. Zase. Pravda, první den, kdy jsem vezla ráno autem své dvě ratolesti, předem poučené o tom, že když maminka řídí, tak v autě nemluvíme a buď se bavíme spolu nebo koukáme z okýnka, jsem měla docela strach. Děti pochopitelně mlčení nerespektují, na což už jsem si za ten týden tak nějak zvykla,  ale aby to nebylo tak snadné, z úplného okraje města

Pravda, ve svém věku už bych nemusela mít ony naivní představy, že než se přestěhujem,  všechno si hezky připravím, uklidím, promyslím a samotný přesun nás všech už bude brnkačka...JJ, mohla. Jenže ta moje fantazie *dloooouhý, předlouhý povzdech*.

A pak to přijde, krutá realita. Podmínky máte ještě poněkud ztížené tím, že před

Nemám tady na to poslední dobou čas. Po stěhování, které už tak nějak proběhlo, dokonce takovým fofrem, že jsem se z toho pořád ještě úplně nevzpamatovala, a nejen já, je pořád co dělat. Ono už jen si zvyknout na nový podmínky přežití dá zabrat a do toho...no, to je fuk, o tom jindy, kdo žil nebo žije v baráku, tak si představu udělat umí.Kdo ne, tak

Je to tu nějak zanedbaný poslední dobou.Nj, no, neni prostě čas. Hlavní důvos je pochopitelně řešení bydlení. Dáváme to tam do kupy (stavu, aby tam šlo být), momentálně na to máme cca 3 týdny. Malá začala chodit na dva dny v týdnu (dopoledne) do školky. Resp.dětské skupiny. A líbí se jí tam. To je vidět. Nechci se chlubit, bajo, chci, ale ona je celkově pašák. Jsou

"Dobrý den, celý den, já vám prolezu bytem, přejedu ho pohledem a vytasím se s odhadem. Jsem od těch, co prachy poučí!!"

Tak to ne frajere, zkušenej nebo ne, tak levnej nebude.....

jsem ten, kdo si cenu určí...

Ehm, no, tak konec rapu, hiphopu nebo co to je (inspirace pro text čerpána