Chcete vědět proč nepíšu povídky? Řekla bych, že na to nemám talent a že někdy až moc popouštím uzdu svojí fantazii. A taky do toho někdy zbytečně moc pletu autobiografii(ačkoliv vím, že všude se nacpat nemusím)´.To, co Vám tady dnes předvádím ale není zážitek, to je jenom představa. A taky odpoveď na to, proč nepíšu povídky, ale spíš úvahy ze

 No, tak když už tady ten řetězák máme, tak taky přispěju jedním "porodním" zážitkem". Jak to bylo se mnou psát nebudu, ke svému porodu už jsem řekla svý v komentech u Lentilky. V době, kdy přišel na svět Míša jsem ale zdaleka nebyla jediná, kdo měl miminko.

Ségry osmiletá(tehdy teda 6ti letá) Anča a její kamarádky u nás i u nich rodily miminka ve velkym. Za půl hodinky

 Díky dnešnímu pochmurnému počasí mám chvilku čas na klídek. Michalátko totiž to šero zmohlo natolik, že v 9 usnulo. To v tom spaní zas budeme mít bordýlek. NO, nedá se nic dělat, budit ho nebudu, byl by nevrlej. A já jsem ráda, že si od těch jeho artistických kousků chvíli oddechnu. Jen na ukázku něco z dneška mezi 7 a 8 hodinou ranní:

 Jakoby nestačilo, že měla nedávno nabouranou hlavu máma, ne ne frajer se musí opičit. Včeara , když jsem se vrátila domů z města, kde jsem nakupovala dárky k svátkům(velká část příbuzenstva má svátek přes léto a slaví to hromadně) sedělo dítě ve vaně se zalepeným čelem. "Upaď", hlásil mi. No jo, byl na hřišti s tetou a jako vždy lítal jako drak. A aby toho nebylo málo, tak dneska

 Naděje vždycky křídla má a sídlí v duši samé,

zpívá svou píseň beze slov a nikdy nepřestane.

Nebe se Sluncem nad hlavou

letíme spolu -volní jako pták

na křídlech lásky -srdce dokořán,

 Dobře, já vím, že sebeprosazení, zvídavost i šikovnost se pro život hodí a je fajn, když tohle všechno člověk má. Když to ale v dost velké míře ukazuje už ve druhé polovině svého teprve druhého roku života, tak je to docela síla a maminka má co dělat, aby to zvládala.No, ale  dneska jsme mělo díky mému batolátku co dělat víc lidí než jenom maminka. A i na něj toho nakonec bylo moc. Ale

Tak jsem se zase jednou rozhodla zkrášlit si svůj blog novým titulekem. Jenže je tolik hezkejch obrázků a než bych je všechny prostřídala, tak by to trvalo sto let a možná i víc. Tak jsem zkusila tvořit tak, že jsem se pokusila z několika udělat jeden. Ale teď nevim. Posuďte sami-povedlo se nebo ne?

Tak

 ....naštval, samozřejmě. Jsem napsala dlouhý pokračování o tom jak jsme jeli na fesťák a zpátky, fakt jsem si dala záležet a co se nestane, kliknu na zveřejnit pod tímto datem, tak je stránka najednou nedostupná. No jo, vypad kablík, nic naplat budu už holt opravdu muset koupit novej. A pro jistotu teď budu nějakou dobu trucovat a psát jenom krátký články. Tam mi tolik nevadí, když se smažou. No a to pokračování a zbytek pro jistotu až s novym kablíkem. Přece se nebude rozčilovat nad tim, že jsem něco psala jenom proto, aby se to smazalo.To teda ne. Takhle by to nešlo.

 Dneska ráno , bylo po dešti, jsme vyrazili na procházku. Venku bylo moc příjemně, a tak by byla škoda zůstávat doma. Ano, vzala jsem si sebou foťák. Nějak mě to s ním začalo bavit, tak jsem sama zvědavá jak dlouho mi to vydrží.Pokud si ale pamatuju, tak jsem ráno slíbila šneka a motýla (bude toho  víc)tak tady to je:

 Abych aspoň trochu splnila co jsem slíbila, tak tedy začnu psát nějaký ty zážitky z mých, většinou dost bláznivých cest vším možným a všudemožně. Takže tady to je.

Asi nejšílenější, ale taky nejvíc zábavné bývaly cesty na festivaly.Některé zážitky z těchto cest mi sice přijdou komické až při zpětném pohledu, ale i tak, navzdory