Ne, nejsem pankáč. Sice si na tenhle styl občas vzpomenu, ale kromě muziky už mi to nějakej čas nic moc neříká.Přece jenom už jsem velká holka, že.Nedávno na mě ale přišla taková trošku nostalgie a od tý doby občas malýmu vytvářím tenhle krásnej účes. A ono se mu to líbí. že by tyhle sklony byly dědičný?

Taky Vám jdou někdy rodiče tak moc na nervy, že byste je, přesto, že je máte rádi, nejradši vystřelili na měsíc? Jestli né, tak Vám tiše závidím.

Já mám svoje rodiče ráda, ale někdy je to fakt dost těžký. Od cca 20ti let jsem s nima nebydlela a vrátila jsem se k nim vlastně až když jsem čekala prcka. Jenže za tu dobu už jsem si zvykla na úplně jinej způsob života, na to, že si všechno dělám

protože jsi se, pomalu, ale jistě, stal součástí mého života, je na čase, abychom si promluvily. Budu Ti říkat třeba Alfréd, no musím Tě nějak oslovovat a "hele ty blogu" by se Ti asi moc nelíbilo.

Takže:Napřed bych Ti chtěla vysvětlit, kde ses tady vzal. Víš já mám občas hlavinku plnou myšlenek, otázek, úvah a všeho možnýho. A protože nechci, aby mi ta moje makovinka praskla,

Byl první máj, byl lásky čas a.........

prcek mi ne a ne dát pusu(ty jo, na tej fotce mam nějakou divnou ruku-ve skutečnosti ale ne, fakt-já bych to netajila).

Nebejt Klárky(neteř), která se líbala

Cestou-necesatou, polem-nepolem jedu za tebou s velkým malotraktorem,.... Nebojte, nebudu psát o týhle písničce ani o kapele, která tenhle hit má na svědomí. Jenom se mi to vybavilo, když jsem včera fotila mrňouse.

A za kým že to vlastně jede? No přece za ženskou

Tak jsem dnes zjistila, že nakupovat v obchoďních domech je pro mě fakt dost velký riziko. Nikdy si tam odsud totiž neodnáším jen to, pro co jsem původně šla.Pokud si to tedy mezi tím vším ostatním vůbec nesu. A to nejsem žádná velká oběť reklam, to by to pak asi bylo ještě mnohem horší(anebo už bych dávno byla taková socka, že by mě do žádnýho obchoďáku ani nepustili).

Zrovna dneska. Jela

Ano, to jsem vážně udělala. Bylo mi tehdy věčně zle, do hlavy se mi cpaly myšlenky, o který jsem fakt nestála a vážně už jsem nevěděla kudy kam. Byla jsem v 6.měsíci těhotenství a místo, abych se spokojeně těšila na příchod mimča, tak jsem prožívala docela peklo. Pořád jsem doufala, že to přejde, ale bylo to čim dál tim horší. Já vim, že jsem hned tehdy měla vyhledat odbornější pomoc, ale tak nějak

 Poslední dobou čím dál tim častějš řeším, jak to udělám s bydlením do budoucna.Myslím tím, až se budu muset vrátit do práce a prcek půjde do školky. U našich s malym věčně bejt nemůžeme, nakonec to bych ani nechtěla. Mám je sice ráda, ale čím jsme tady dýl,tím víc se snaží vychovávat mě i malýho a do malýho výchovy až moc kecat. Já vim, myslej to dobře, ale asi by to bohatě stačilo, kdyby

Ano dnešní den byl opravdu den blbec. A přitom začal tak v pohodičce. Malej spal až do devíti, což bylo fajn, v klidu mě nechal vypít si kafíčko a pak jsme šli ven. A už to začlo.

To, že jsem se chtěla chvíli stavět u ségry, ale dělala nějakej kurz na PC, tak jsme jenom pozdravili a mazali, to by mi bylo celkem jedno, nakonec vídáme se docela často. Aspoň jsme byli o to dýl venku a prcek

Jak začne mladá holka s takovejhlema blbostma, můžeš u ní čekat co nejdřív mentální anorexii a bulímii.A když k tomu ještě čte kvanta módních časopisů a chce vypadat jako ty invalidní modelky je to konečná.

Invalidní? Ovšem. Většinou měří přes 180 a nohy mají dlouhý 120. Jsou to anomálie. Většina modelek má přerostlé, tzv.dlouhé kosti. Normální žena tak nikdy vypadat nemůže. A kde se tedy