Pořád je něco jinak, než má být. Ve čtvrtek máme s malym nastoupit do nemocnice, ale nesmí bejt nastydlej a tak. Už jsme podstoupily odběr krve, návštěvu doktora a.......včera dostal teplotu a do 3 hodin do rána nemohl usnout. No, oni mu taky rostou zuby, tak je to možná k tomu, to ať posoudí dětská doktorka. Beztak bysme k ní zejtra jeli na předoperační vyšetření, tak buď  to bude dobrý a

Jak už jsem psala někdy kolem poledne, to cvičení mi fakt pomohlo, problémy sice nezmizely, ale už to nevidim tak černě a tak nějak si víc uvědomuje, že všechno se dá řešit.Ale je pravda, že výsledek do značné míry záleží na nás.

A

Dlouho jsem přemýšlela jestli  na tohle téma mám nebo nemám něco psát. Ale zabejvá se tim na blogu spousta lidí, tak proč né já? Stejně asi nic novýho nevymyslim, ale aspoň si počtou jiní a třeba je to bude nějakym způsobem varovat, motivovat ,......... Ale musim Vás upozornit, že já jsem  co se vztahů týká někdy(dost často) docela trdlo a nedám si moc říct, tak to podle toho taky

Dneska je ale blbý počasí. Po dvou pěknej dnech se sluníčkem zase šedo a vítr. Neni divu, že na mě zase lezla nějaká depka.Jo jo, už je s tim protivná, jak každou chvíli otravuje. Ale už je to lepší. Tohle jen jako varování, co můžete v článku čekat, abyste nečetli dál, pokud zrovna máte blbou náladu, tohle by vám asi nepřidalo

Asi na mě leze jarní únava nebo tak něco. Do ničeho se mi moc nechce, nálada taky nic moc a že by mě něco nějak extra bavilo(tedy kromě aktivit s prckem, ty mě těší vždycky), tak to se taky říct nedá, navíc si fakt připadám nějak mimo.

Nějaký čas jsem teď nic nepsala. No, ono taky nebylo moc co, protože se nic moc novýho kolem mě neděje a žádný téma, který by se mi chtělo rozebírat mě nějak

Strach je něco, co dokáže stejně tak dobře člověka povzbudit k tomu, aby se víc snažil jako ho přivést k úplnému zoufalství. Já myslím, že když se člověk něčeho bojí, ať už je to cokoliv, měl by ten strach zkusit ignorovat. On pak většinou zmizí sám. Já vim, někdy to nejde, a někdy je lepší neriskovat a tomu, čeho se bojíme se vyhnout, ale když není vyhnutí, tak je tohle asi to nejlepší, co se

Tak je to tady. Prckovi právě začalo období vzdoru. Vždycky, když mu něco nechci dovolit, tak si lehne na zem, zakloní hlavinku a začne ječet. Napoprvý mu to vyšlo, protože mi ještě nedošlo, o co jde. Přeci jenom je to moje první dítě, tak mě ještě lecos zaskočí a překvapí.

Tak jsem si ještě včera večer myslela, že už začne jaro. Dokonce i v nějakejch zprávách, už ale nevím, který to byly, říkaly, že zima končí, protože někde už vylezli medvědi, a ti jak vylezou je po zimě. Prdlajs, spletli jsme se, já i méďové.

Je